ROVNOST PRO NÁS NENÍ JEN HESLO

Co chceme?

Chceme město, které přispívá k rovnosti. Chceme společnost, pro kterou není rovnost nic zlého nebo fráze, ale jasný cíl.

Město může k rovnosti žen a mužů v oblasti ekonomické a sociální přispět sérií více opatření. Garance místa ve školce od dvou let umožní ženám lepší začlenění na trh práce a tím i lepší kariérní růst. Totéž platí pro více možností volnočasových aktivit pro děti a mládež.

Další kroky jsou například zajištění dostupného bydlení pro samoživotelky a mladé rodiny. I celkově jasný přístup k rovnosti. Například rovným zastoupení žen a mužů ve vedoucích pozicích… 

K tomu všemu můžeme přispět už jen tím, že budeme tato témata ve veřejném prostoru otvírat.

Z projevu našeho předsedy Tadeáše Bači k Mezinárodnímu dni žen:

Drahé sousedky, drazí sousedé,

Vítám vás zase po čase v kostelíku a to u příležitosti mimořádně důležitého dne – Mezinárodního dne žen. Dovolte mi k tomuto několik odstavců.

Začnu mírně osobně. V životě mě nejvíc ovlivnily tři ženy. Jedním slovem můžu každou popsat jako prababička, kamarádka a láska.

Moje milovaná prababička Růža mě přivedla k tomu, co dělám, dala mi kus světonázoru a hlavně mě přivedla k zodpovědnosti ke svému okolí – městu, společnosti, seniorům, mladým, všem, kteří to potřebují.

Moje milovaná kamarádka Hanka, která tu dnes sedí s námi, mi dala skvělou vlastnost – umět nad tím mávnout rukou. Nedělat si ze všeho hlavu, nehrotit to a s klidem věci řešit ke zdárnému konci. Nadhled, vtip a drzost, to je Hanka a to rozdává.

A pak je tu moje velká láska, nenapadlo by mě, že jde takhle milovat. Není tu, nebudu ji jmenovat. Díky ní se nebojím bojovat za to, co je správné, ať to stojí co to stojí. A díky ní se dnes s klidem a bez ohledu na to, jak někteří toto slovo vnímají, nebojím o sobě jasně říct, že jsem feminista.

Mezinárodní den žen není jen o muzice a kytičkách, je to připomínka boje za rovnost. Ženy tvoří více než 50 % populace, přesto jsou společenské benefity nakloněny na stranu mužů. Nerovnosti trvají.

Rozdílné platy pro muže a ženy na stejných pozicích. Rozdílné důchody. Ženy nesou mnohem větší zátěž a společenskou zodpovědnost, přesto je žen ve veřejných funkcích mnohem méně. Ve výčtu bych mohl pokračovat, oblastí, kde jsou ženy znevýhodněny je strašně moc. A o tom dnešní den je především – toto si připomenout, abychom věděli za co a proti čemu bojovat.

A musíme to dělat na všech úrovních. S nerovností musíme bojovat na úrovni města, kde více míst v mateřských školkách umožňuje rychlejší zapojení do práce. Na úrovni státu, kde již mnoho zemí přijalo zákon, který zakazuje odměňovat muže a ženy jinak za stejnou práci. Na úrovni celé společnosti, kde musíme odbourávat umělé stereotypy.

Vidím to často. Na ženy je kladena mnohem větší zátěž, než na muže. A přesto mnoho pánů sedí u stolu a čeká, až jim žena donese jídlo až pod nos a pak po nich uklidí. Přitom uvařit si a umýt talíř by zvládli i oni. To jen naprosto drobný příklad. Mnohem tragičtější je, že dle nedávno zveřejněného průzkumu v nejmladší generaci výrazně roste podíl mužů, kteří si myslí, že by se manželka měla podřídit manželovi. To jsou naprosto šílená data, která nám jasně říkají, že hlavní výzvou dnešní doby je zabránit tomuto trendu návratu do středověku a znovu nastartovat progres. Progres, který byl vždy hlavním hnacím motorem Evropy.

Uklidňovat nás může historická zkušenost, která říká, že stagnace nikdy nezvítězí. Znepokojovat to, že boj s ní umí být mimořádně drsný.

Včera jsme si připomněli 176 let od narození prezidenta Masaryka. On byl velký feminista a ten drsný boj mnohokrát zažil. Ve své eseji Moderní názor na ženu napsal, že žena je mužovi uplně rovná a kritizoval uměle vytvářené nerovnosti. Před pár dny proběhla ve sněmovně konference Masaryk, na které promluvil i Tomáš Buta, patriarcha církve Československé husitské, která nám propůjčila tento kostelík. Pan Buta o Masarykovi dobře řekl, že Masaryk chápal politiku tak, že člověk má nesmrtelnou duši a to vyžaduje úctu jednoho vůči druhému. Dovolím si dodat – úctu bez ohledu na pohlaví.

Když už zmiňuji i církev husitskou, neodpustím si drobnou poznámku – v roce 1947 byla první církví, která umožnila světit ženy na farářky.

Dnes nám tu krásně hraje moje a věřím, že naše oblíbená kapela VoxBox. Máme tu kytičky s poselstvím, na kterém stojí, že pro nás ve spolku Za naši Mohelnici a přidružené obce není rovnost pouze heslo, ale jasný cíl.

Doufám, že jsem vás těmito slovy nevytrhl z příjemné atmosféry, ale přišlo mi naprosto klíčové to tu dnes říct. Musíme dnes a denně chránit egalitářské výdobytky 20. století před pokusy o návrat do středověku. Musíme usilovat dnes a denně o rovnost všude tam, kde jí můžeme dosáhnout. Rovnost sociální, ekonomická, kulturní a společenská musí být jasným cílem a pro nás i je!

Drahé sousedky, drazí sousedé – držím v ruce skleničku prosecca, tož připíjím na rovnost a přeji vám krásný večer!

Tadeáš Bača
– předseda spolku